Ušák (Velikonoční)

Nápad pro vytvoření zajíčka vznikl už před měsícem, tedy nějakou dobu před Velikonocemi. To ovšem neznamená, že bychom ho nemohli využít právě i pro tento účel. Zvláště jako obdarování pro kluky, kteří třeba nejsou zastánci sladkostí, ale roztomilých a voňavých věcí (ano dámy, i takoví kluci/muži jsou). Pusťme se tedy do toho. 

Budeme potřebovat:

• Tvrdý papír, tužku a nůžky
• Látku na zajíčka (my jsme např. použili staré povlečení na peřinu)
• Vatu
• Nit (nejlépe barevně sladěnou s látkou, kterou jste si vybrali) a jehlu
• Sušenou levanduli
• Stuhu
• Barevné fixy na textil 

1. Nejdříve si vezmeme tvrdý papír a na něj tužkou nakreslíme zajíčka, kterého bychom chtěli. Pokud nemáme dostatek fantazie, internet nám určitě poradí. Jakmile dokončíme nákres, zajíčka vystřihneme a máme tak první krok za sebou = šablonu. 

2. Šablonu položíme na látku a obkreslíme, potom šablonu obrátíme a uděláme totéž. Předejdeme tak pozdějším neshodám, které by mohly vzniknout díky nepřesnosti tvaru. Jakmile máme obkreslení zajíčka hotové, můžeme jej z látky vystřihnout. 

3. Vezmeme si jehlu a na ni navlečeme nit (pokud si nevíte rady, určitě vám někdo poradí, když se zeptáte). Nezapomeňme na pořádný uzlík, aby nám nitka neutekla. Sešijeme zajíčka, kromě! spodní strany, kterou sešít nesmíme. Pak zajíčka převrátíme, aby nám nešly vidět stehy po sešití (stejně jako převracíme tričko, když ho máme na ruby). 

4. Přes nesešitý otvor zajíčka vycpeme vatou. Dávejte pozor, aby byla výplň rovnoměrná (pozor na ouška, ty se vycpávají nejhůře. Můžete si pomoci tužkou a vatu tam doslova natlačit). Jakmile máme zajíčka vycpaného, přidáme dovnitř taky sušenou levanduli, která nám zajíčka pěkně provoní.

5. Teď už jen stačí sešít poslední zbývající otvor. Potom textilními fixami zajíčkovi namalujeme oči (kdo má bujnou fantazii jako já, může mu místo očí přišít knoflíky), nosánek, pusinku, a kolem krku ze stuhy uvážeme pěknou mašli. Máme hotovo. 

Vzhledem k tomu, že nejsem zrovna trpělivý člověk, můj zajíček se mi nepodařil dokončit, jelikož se pokaždé vyskytl nějaký problém, který mi toto tvoření znepříjemnil. Bohužel tomu napomohlo i málo volného času, tudíž zajíček pořád jen ležel na stole, nedokončený, a nakonec tak i zůstal. Proto bych sem ráda dala fotografii jiného zajíčka, a to přesně výtvor mojí sedmileté žačky Hanky, která bude v tomto ohledu nejspíš mnohem trpělivější a nadanější než já.